Kdy mně poprvé přitáhla vlněná klubíčka a jehlice? Myslím, že mi bylo 7 let. V té době se nadali sehnat návody a inspirace na internetu, tak jste museli využít trpělivost babiček. A malá Oksanka chodila a neustále se ptala a jak udělám pro tu panenku pletené nohavice a jak to pak napojím? Ukaž mi, jak to sešiju. Pak ke štěstí babiček na chvilku Oksanka ztichla a chvilku bylo od ní pokoj, ale za chvilku byla zpátky, protože panence bylo zima a potřebovala svetr. Milovala jsem chvilky, když jsem dostala starou vlnu a mohla si představovat co z toho vytvořím. Finální produkt jsem hned viděla. Také ty chvilky, kdy Vás pohltí tvoření a okolitý svět na chvilku zmizne. Čas se zastaví a vy se dostanete téměř do meditativního stavu. Tvoření mně drželo až do puberty. Znáte to. Kamarádky, kluci, diskotéky. Pak přišel ten pravý a já se vdala. Stavba domu, práce, zahrada ...na tvoření nezbyl čas a já cítila, že mi chybí. Zpátky ke klubíčkám jsem se dostala až po narození dcery a já jí chtěla znovu jak předtím na tu panenku uplést čepičku, pak svetřík, pak měkounkou deku. V těchto momentech jsem vypla a byla to večerní chvilka jen pro mně.
A jak vlastně se z hobby stalo podnikání? Za všechno může kamarádka, která mně povzbuzovala a postrkovala kupředu. Přihlásila mně na malý vesnický trh a já ve stresu byla postavena před hotovou věc. Tak Oxy a teď musíš těch čelenek a čepic uplést více. Srdce v krku a já musela vystoupit ze své komfortní zóny a naučit se obhajovat svoji práci. Živnost a budování vlastní značky je vlastně takový rychlokurz osobního rozvoje. Postupně musíte zpracovat všechny svoje strachy. Například jsem se bála jet sama večer na dálnici. Manžel mně vozil, ale pak jsem pochopila, že jej to dlouho nebude bavit a musela jsem překonat strach, nabalit auto a brzo ráno sama vyrazit na dálnice na druhou stranu Čech. Další metou bylo začít dělat větší věci. Pak jsem měla strach se přihlásit na velké trhy. Ještě musím dodělat lepší logo, mít více modelů svetrů, lepší vybavení stánku a pak zasáhla boží prozřetelnost ve formě neodbytné kamarádky, která mně na ten velký trh přihlásila. Tak Oxy a teď máš dva měsíce, aby si upletla ty svetry. To dáš. Někdy prostě potřebujeme postrčit.
A vám se moje svetry líbili. Na konci toho prvního velkého trhu jsem prodala téměř vše, co jsem upletla. Měla jsem co dělat, abych nebrečela. Obrovská vděčnost. Cítila jsem velkou podporu. Tak nádherné ženy chodili k mému stánku, tak moc jim to slušelo i ve svetrech i v sukních. Až teď jsem začala věřit, že se do původní práce nebudu muset vrátit, že mně to uživí.
Stále cítím malý strach před velkým trhem. Zda se Vám nový model bude líbit, zda jsem vybrala moderní barvy, zda jen neprojdete kolem mého stánku. Ale tento malý strach mně žene kupředu. Abych vyvíjela nové modely, hledala nové dodavatele přírodních materiálu, učila se nové vzory. Pečlivě naslouchám tomu, co se Vám líbí, jestli chcete daný model prodloužený nebo naopak je dobře nastavený.
Děkuji za vaši důvěru, pochvaly, milá slova, povzbuzení i díky nim před vámi dnes stojí úplně jiná Oxy než kterou jsem byla před 3 roky. Chci, aby Vám moje tvorba dodávala sebevědomí, tak jej vaše podpora dodává mně.
Děkuji za vše.
Vaše Oxy
